Fotografie s (ne)příběhem: Jan Sucharda
Reynisfjara je pláž s černým pískem na jihu Islandu nedaleko městečka Vík. Patři k mimořádně turisticky oblíbeným, a tedy hojně navštěvovaným místům. A samozřejmě je i častým objektem fotografů ve všech ročních obdobích.
Jezdím na Island už více než čtvrtstoletí, byl jsem zde mnohokrát a v archivu mám spoustu snímků z tohoto místa. Jeden se vymyká ostatním. Pořídil jsem jej ve dni, kdy vál ostrý ledový vítr, vzduchem poletovaly sněhové vločky a teplota byla někde kolem nuly. Fotografoval jsem skály nedaleko břehu, které občas skryla vysoká vlna, tedy přesněji – pokoušel jsem se, protože se mi neustále někdo pletl do záběru. Byl sice únor, ale turistů zde bylo i tak až příliš mnoho. Obrátil jsem se tedy k odchodu a uviděl ženu stojící opodál a hledící na rozbouřeného moře. Byla „nepatřičně“ oblečená, zatímco všichni přítomní byli navlečení v teplých bundách a goretexech, ona měla na sobě bílou sukni, svetřík a na hlavě pletený čepeček. Udělal jsem jediný snímek – na pláž dorazila další skupina turistů a zakryla mi na ni výhled. Nejde tedy o žádný příběh, žádné aranžmá, promýšlení kompozice. Byl to jenom kratičký okamžik a štěstí, že jsem pohlédl jinam než na skály trčící z hladiny. Fotografii jsem později jen upravil ořezem, protože postava byla uprostřed záběru a teprve dodatečně se mi ten příběh objevil. Až do poloviny minulého století byli Islanďané závislí jenom na chovu ovcí a rybolovu. Ženy rybářů asi často vyhlížely na moře a čekaly, kdy se objeví člun s jejich muži. Ta žena na mém snímku se mi stala symbolem toho čekání … Mnozí se z moře nikdy nevrátili a jejich ženy čekaly marně…