Rozhovory
Perspektiva, která mění krajinu – Tomáš Neuwirth
Dnes vám v rámci představování členů Asociace profesionálních fotografů ČR přinášíme další online rozhovor, tentokrát s fotografem Tomášem Neuwirthem, QEP. Jeho tvorba je dlouhodobě spjata s krajinou, pohledem shora a systematickou prací s proměnami prostoru a času. Prostřednictvím dronové fotografie hledá nové souvislosti, struktury a vztahy v místech, která dobře zná, ale z běžné perspektivy zůstávají skrytá. Jeho obrazy jsou klidné, promyšlené a vycházejí z hlubokého respektu ke krajině i samotnému fotografickému procesu.
Tomáši, kdy jste si uvědomil, že dronová fotografie je směr, kterým se chcete vydat? Upřímně to nebylo žádné zásadní rozhodnutí v jednom momentu. Spíš postupný vývoj. Krajinu jsem fotil už dřív a vždy mě přitahovala víc než jiné žánry. Když se objevily první dostupnější drony, byla to možnost, jak se na známá místa podívat úplně jinak.
Postupem času mi došlo, že pohled shora mi dává přesně to, co jsem v klasické fotografii hledal, ale neměl k dispozici.
„Najednou jsem viděl krajinu úplně jinak. To, co ze země nevidíte, se vám shora ukáže v celé své kráse.“ Zhruba před deseti lety jsem si uvědomil, že tenhle způsob vidění mě baví dlouhodobě, a že se mu chci věnovat systematicky, ne jen okrajově.
V čem podle Vás spočívá hlavní rozdíl mezi dronovou a klasickou krajinářskou fotografií? Ten rozdíl je podle mě především v samotném způsobu přemýšlení o snímku. Když fotíte klasicky ze země, pracujete s perspektivou, na kterou jsme všichni zvyklí – horizont, popředí, pozadí, hloubka prostoru. Většina lidí se na svět dívá zhruba ze stejné výšky a fotografie z toho přirozeně vychází. U dronové fotografie se tohle úplně mění.
„Najednou se díváte na krajinu shora a začnete ji vnímat spíš jako celek, jako mapu.“
Neřešíte jednotlivé objekty, ale vztahy mezi tvary, liniemi, strukturami. Pole, cesty, lesy, vodní plochy – to všechno začne fungovat jinak, než ze země. Místa, která se zdají nezajímavá při běžném pohledu, mohou shora vytvořit silnou kompozici.
Zároveň je potřeba říct, že dronová fotografie má svá omezení. Velikost snímače, optika, legislativa, počasí – to všechno hraje roli. Nemůžete si dovolit tolik improvizace jako při focení ze země. „U dronu hodně záleží na výběru místa. Musíte přemýšlet dopředu.“ Takže bych řekl, že dronová fotografie není jednodušší ani složitější – je prostě jiná. Vyžaduje jiný způsob uvažování a dá se říct, že i větší disciplínu.
Jak moc řešíte technickou stránku při samotném focení? Techniku řeším, ale snažím se, aby mě při focení nezatěžovala víc, než je nutné. Na místě se soustředím hlavně na kompozici, světlo a celkový dojem. Někdy si myslím, že ta fotka bude dobrá, ale až doma u počítače zjistím, že to tak není.“ Náhled na displeji vám nikdy neřekne všechno. Teprve na velkém monitoru vidíte detaily, vztahy mezi prvky a to, jestli snímek opravdu funguje. Stává se mi i to, že se na místo vrátím znovu, protože vím, že tam potenciál je, ale zatím jsem ho nedokázal využít. To je běžná součást procesu. „Někdy se ale ukáže, že to, co vypadalo zajímavě shora, vlastně zas tak zajímavé není.“ Technika vám pomůže, ale nerozhodne za vás. Dron se sice sám stabilizuje, udrží pozici, pohlídá expozici, ale pořád je to jen nástroj. Fotku za vás neudělá.
Jak probíhá Vaše příprava na focení? Je spíše spontánní, nebo systematická? Ve většině případů velmi systematická. Lokality si často vyhledávám dopředu, sleduji počasí, světelné podmínky a roční období. Jak už jsem říkal, na některá místa se vracím opakovaně. „Jsou taková, kam jsem se vracel i pětkrát, než vznikla fotografie, s kterou jsem byl spokojený.“ Fotografuji především Jeseníky, vnímám je jako prakticky nevyčerpatelný zdroj inspirace.
Ve Vaší tvorbě se často objevují stejné lokality v různých ročních obdobích. Je tomu tak, protože krajina se neustále proměňuje. Nezajímá mě jeden izolovaný snímek, ale proces změny. „Snažím se fotografovat stejná místa v létě, na podzim, v zimě i na jaře. Každé období vytvoří úplně jinou atmosféru.“
Někdy se pokouším zachovat stejný úhel pohledu i výšku letu, aby rozdíly byly skutečně čitelné a ne pouze pocitové.
Vaše práce byla oceněna i na mezinárodní úrovni. Jaký význam pro Vás mají fotografické soutěže? Soutěže pro mě nejsou cílem, ale zpětnou vazbou. „Nefotím proto, abych získal ocenění. Fotím proto, že mám vnitřní potřebu tvořit.“ Ocenění beru jako možnost srovnání se světovou scénou a potvrzení, že má práce dokáže oslovit i mimo domácí prostředí.
Jak vnímáte současný vývoj dronové techniky? Vývoj je velmi rychlý a výrazně usnadňuje práci. Stabilizace, kvalita obrazu i autonomní režimy jsou dnes na vysoké úrovni. „Dnešní drony dokážou hodně pomoci, ale pořád platí, že technika sama o sobě dobrého fotografa nevytvoří.“ Rozhodující zůstává cit pro světlo, kompozici a schopnost správně číst krajinu.
Doporučil byste konkrétní dron začínajícím fotografům? Spíše než konkrétní model bych doporučil ujasnit si, co od dronové fotografie očekávají. „Nepotřebujete nutně ten nejdražší dron. Důležité je vědět, co chcete fotografovat a jak s technikou pracovat.“ Schopnost využít potenciál nástroje je vždy důležitější než samotná značka nebo model.
Jakou radu byste dal mladým fotografům, kteří teprve začínají? V první řadě bych řekl: zpomalit. Nesnažit se hned fotit „velké“ věci nebo rychle dosáhnout výsledku. „Fotografie není o tom, že zmáčknete spoušť a hotovo.“ Je důležité pochopit základy – světlo, fyziku, vztah času a expozice. Nezůstávat jen u automatických režimů, ale zkoušet manuální nastavení a pochopit, co se ve fotoaparátu při focení odehrává. Zároveň bych doporučil hodně pozorovat. Dívat se na fotografie jiných autorů, ale nesnažit se je kopírovat. „Je dobré se inspirovat, ale najít si vlastní cestu.“ A pak trpělivost. Fotografie často nevznikne napoprvé. Někdy musíte na místo jet několikrát, někdy odjedete úplně bez snímku.
To je podle mě něco, co si začínající fotografové často neuvědomují – že za jednou fotografií je spousta času, cestování, čekání a někdy i zklamání. Pokud vás to ale baví, tak to všechno dává smysl.
Co pro Vás znamená členství v Asociaci profesionálních fotografů? Především možnost být součástí odborné komunity. „Je důležité mít možnost sdílet zkušenosti a mluvit s lidmi, kteří řeší podobné věci.“ Zároveň vnímám prostor pro větší regionální propojení fotografů mimo hlavní centra.
Jak vidíte budoucnost dronové fotografie? Myslím si, že dronová fotografie se bude dál rozvíjet.
„Technika se zlepšuje, kamery mají větší čipy a lepší obraz, ale pořád bude rozhodovat autor. Kterému však AI už dýchá na paty.“
Děkujeme za rozhovor i za vaši inspirativní tvorbu. Za APF, Mario Sikora